Profesor Jiří Demel (1923–2006), výrazný kulturní činitel Valašska a vynikající pěvec, který ve sboru Beseda působil více než 60 let, dlouho i jako jeho předseda, spočinul 12. června 2011 na Valašském Slavíně ve skanzenu v Rožnově p. R.

Proslovy zástupců města Valašského Meziříčí prokládaly při pietním aktu písně pěveckého sdružení Beseda („Eště já sa zpodívám k těm mezříčským zahradám…“, „Šťuká sa mně, šťuká“, „A dyž sa Valášek narodí“…) a hudba cimbálové muziky Polajka.

Současný sbormistr Stanislav Machanec uvedl: „Po svém nástupu do Besedy jsem zpíval druhý bas. Profesor Demel byl zpěvák barytonu. Když tehdejší sbormistr nemohl nebo byl nemocen, pan profesor ho zaskakoval jako dirigent, jako sbormistr.“

Navázal na něho i Petr Jež: „Když se chlapi o prázdninách ptali, jestli mají chodit na zkoušku, vždy odvětil, že Beseda je, i když není. Potom dodal, že když ne ve zkušebně, měli bychom se sejít aspoň v hospodě.“

„Příští rok bude významný, protože oslavíme 150. výročí trvání našeho sboru. Pan profesor bude v našich vzpomínkách, v naší mysli, a my ho na tento slavnostní večer pozveme,“ dodal Stanislav Machanec.

-el-

Pěvecké sbory z Valašského Meziříčí, mužský Beseda a ženský Hedvika, vystoupily v zámku Žerotínů na Jarním koncertu. Oba jsou jubilující – Hedvika má letos dvacetiny a Beseda za rok slaví úctyhodných 150 let své existence.

Besedla nabídla návštěvníkům Janáčkův „Vínek stonulý“, ruskou lidovou „Večerní zvon“ nebo „Závěť Jana Ámose Komenského“ zhudebněnou Jaroslavem Křičkou, především však Lukášův cyklus „Jaro se otvírá“. Náladové skladby na slova lidové poezie o bezu, rosičce či májce doprovodila houslistka Alena Jelínková.

Jedno z nejčistších vyznání lásky k rodnému kraji skladatele Bohuslava Martinů, kantátu „Otvírání studánek“, přednesl sbor Hedvika. Je inspirována historickým, avšak stále živým  zvykem vítání jara dětmi na Vysočině a s ním spojeným čištěním, „otvíráním“ studánek. Rozvíjí se v řadě sborových i sólových popěvků (soprán – královnička, jejímiž ústy mluví studánka; alt – sasanka) a vrcholí sborovým zpěvem o studánce-hlubáňce. Následuje instrumentální mezihra. V postavě poutníka (baryton sólo Oldřicha Botha z Besedy) jako by se do rodného kraje vracel alespoň ve vzpomínkách sám autor.

Závěr skladby působivý, vroucný, útěšný i jímavý: „Jdu cestou starou, vracím se k těm, co vodám písní cestu otvírali, co zde studny roubili a pevné plátno tkali, z nich jsem a vracím se k nim znova. Co na tom, že jejich dny jsou nenávratně pryč, z ruky do ruky si podáváme těžký klíč, klíč od domova.“

Na závěr Jarního koncertu ve Valašském Meziříčí interpretovala Beseda a Hedvika společné skladby „Signore delle cime“ a „Zvon lásky“.

-el-