Beseda koncertovala u příležitosti 100. výročí školy pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí. Hostitelé připomněli, že mnoho zaměstnanců ústavu v tomto sboru zpívalo a jsou na to patřičně hrdi.

V malebné kapli zazněl např. kánon M. Pretoria „Viva La Musica“, skladba W. A. Mozarta „Ave Verum Corpus“ nebo J. Schreibera „Ó lásko, lásko“ podle přepisu Leoše Janáčka. Pozvaní učitelé a přátelé školy vyslechli též produkci sboru Basové G místního gymnázia a přednášku z historie.

Impuls k založení Zemského ústavu pro hluchoněmé ve Valašském Meziříčí dal poslanec Karel Richter v roce 1906. Se stavbou školy se započalo v červnu 1909. Prováděla ji firma Ing. Müller a spol. a vyžádala si 803 953 korun a tři haléře.

Zajímavé je, že celá stavba byla hotova už za dva roky. Valašsko­meziříčský ústav byl původně určen pro 120 žáků z jižní i východní Moravy a Slezska, kteří mohli být vyučováni v osmi postupných ročnících. Činnost nového ústavu byla zahájena 3. ledna 1911 bohoslužbami v místním kostele.

Zařízení má pestrou historii, během níž se měnila jeho náplň i názvy. Dnes se jmenuje Mateřská škola, základní škola a střední škola pro sluchově postižené ve Valašském Meziříčí.

-el-                                                  

Několik vystoupení Besedy se uskutečnilo v domácím Valašském Meziříčí také o letošním adventu. Profesionálním přednesem vánočních skladeb sbor nejdříve potěšil klienty hospice Citadela a Domova s chráněným bydlením. Po méně známých „Hej, hej, povím vám“ Antonína Tučapského nebo anglikánském chorálu „Adeste, Fideles“ neopomněl ani tradiční „Tichou noc“ a „Narodil se Kristus Pán“, k jejichž zpěvu se dojatí posluchači připojili.

Na 22. prosinec 2010 pak s meziříčským ženským pěveckým sborem Hedvika, studenty konzervatoře P. J. Vejvanovského z Kroměříže a ZUŠ Valašské Meziříčí přichystal v místním Lapidáriu Trojice na 17.00 a 19.00 hodin opravdovou lahůdku pro sváteční čas – „Českou mši vánoční“ Jakuba Jana Ryby.

S Besedou k podstatě českých Vánoc

„Česká mše vánoční“, které se říká také „Hej mistře“ je česky psaná církevní skladba, koncipovaná jako rozmluva pastýřů chystajících se na cestu do Betléma. Autor hudby i textu Jakub Jan Ryba ji uvedl v roce 1796, tedy před 214 lety. Sotva tehdy tušil, že se stane symbolem českých Vánoc.

-el-

V červenci 2007 se Mužský pěvecký sbor Beseda z Valašského Meziříčí zúčastnil uměleckého zájezdu do Slovinska, kde společně s pěveckým sborem Lumír ze Vsetína zazpíval na koncertech v přístavním městě Koperu a okolí.

První koncert byl samostatný a uskutečnil se v muzeu města Koper, druhý ve městě Sv. Anton, na kterém vystoupili společně se slovinskými sbory Ciril Kosmač a Pergula, na jejichž pozvání sbor do Slovinska přicestoval. Na mši v katolickém kostele ve městě Portorož zazpívali potřetí.

Na všech místech se sbor setkal s vřelým přijetím a velkým ohlasem u publika. Mužský pěvecký sbor Beseda tak úspěšně reprezentoval svým zpěvem nejen Valašské Meziříčí, ale i Českou republiku.

Hana Marková

Velkým úspěchem Besedy v roce 1995 je její umístění na 3. příčce v mezinárodní pěvecké soutěži „Pražské dny sborového zpěvu“.

Za úspěch roku lze považovat ocenění za nejlepší provedení skladby „Láska opravdivá“ od fenomenálního skladatele Leoše Janáčka, které Beseda získala na Krajském festivalu pěveckých sborů ve Frýdku-Místku.

Jan Nepomuk Polášek s Besedou spolupracoval od svého příchodu do Valašského Meziříčí v roce 1896 až do své smrti v roce 1956. Tedy plných 50 let.

Během života se více či méně věnoval skladatelské práci. A jelikož znal sborové prostředí a uměl pracovat s lidovou písní, mezi mnohé jeho skladby patří právě sbory, vynikající citlivostí, poetikou textu a jednoduchost nápěvu. Velkým učitelem a vzorem v práci s lidovou písní mu byl Leoš Janáček. Polášek si většinu sborů „odzkoušel“ na meziříčských zpěvácích a celou řadu skladeb jim také věnoval. Po celý svůj život byl Besedě velkou oporou a v dobách, kdy procházela existenčními krizemi, jí vždy rád podal pomocnou ruku.

V tomto roce, tedy 100 let od Poláškova narození, připravila Beseda slavnostní koncert, na kterém vystoupil mimo jiné také Jan Polášek ml. a zahrál otcův houslový koncert. Poláškovy skladby má sbor ve stálém repertoáru a jeho práci si pravidelně připomíná.

Hudební skladatel Jan Nepomuk Polášek, milovník sborového zpívání a spolkového života, se Besedě věnuje s velkým nasazením od svého příchodu do Valašského Meziříčí v roce 1896. Na důkaz toho, že si ho Beseda velmi váží, volí ho v roce jeho 70. narozenin svým prvním čestným členem.

Doktor práv Alois Mikyška, jenž sbor velmi podporuje už od jeho počátku, má zásluhu na spojení Občanské a Měšťanské besedy: „V nynější vážné době, kdy národ náš veškeré síly soustředit musí, aby práv svých vybojoval, potřebí jest všude jednomyslnosti a naprosté svornosti. A tu jest potěšitelným úkazem, že po vší milé naší vlasti různé strany našeho národa přestávají a v jeden celek splývají. K tomu dojde zajisté i v našem městě. Již zvěst, že Občanská beseda zamýšlí s Měšťanskou besedou splynouti, uvítána byla ve všech kruzích našich s radostí opravdivou.“

Význačný hudebník Jan Nepomuk Polášek se bezprostředně po příchodu do Valašského Meziříčí v tomto roce zapojil do zpěváckého spolku.

Protože má patřičné vzdělání, stal se hned sbormistrem tělesa a začal zvedat jeho úroveň. Činitele Besedy totiž více zajímal lesk besedního života, pořádání tanečních večírků, jakost piva a stav kulečníků v besedních místnostech, nežli umělecká činnost.

Na večeru  Sv. Čecha byl pod Poláškovým vedením proveden sbor „Věno“ od Bedřicha Smetany a sbor „O hory“ od skladatele Lva.